3.-5.2.2012 Běžkování v Krušnohoří

Letos jsme se na běžky vydali do východní části Krušných hor. Základnou se nám stala obec Český Jiřetín na česko-německých hranicích. Navzdory patrně nejmrazivějšímu víkendu této zimy jsme si běžkování vychutnali, protože jak někdo z naší skupiny prohlásil „na horách je zima tak nějak mnohem humánnější“. Část z nás dorazila v pátek odpoledne poveselena zážitky z několikahodinového cestování vlakem a autobusem.

 

Po ubytování jsme nedočkavě nasadili běžky a přejeli na německou stranu do obce Georgenthal. Cesta vedla podél potoka a v pozdním odpoledni nám slunce za zády vytvořilo rudou kouli, jejíž západ jsme mohli sledovat. Plni euforie z prvního běžkování a oslnivých panoramat jsme na chatu dorazili až za tmy. Večer jsme poseděli v místní hospodě a těšili se na druhý den.

 

V sobotu proběhl hlavní sportovně-kulturní program. Na běžkách jsme se vypravili na Moldavu. Cestou tam ještě mezi stromy probleskovalo slunce a naše skupina se těšila z pěkné trasy a dobré stopy s mírnými sjezdy. Občerstvili jsme se v moldavské hospodě U kohouta. S břichy plnými guláše a knedlíků jsme se vydali na cestu zpět, tentokrát ovšem přes planiny po žluté turistické značce. To už začalo přituhovat a na planinách se z našich postav staly větrolamy. Dodávali jsme si kuráž a sílu vtipkováním zejména nad míjejícími zastávkami – Bojiště, Nad křížkem, Žebrácký roh. Nepomohla nám ani rezervní čokoláda, protože mrazem ztuhla na kámen. Zbývalo tedy jen napnout síly a vůli a pokračovat dál. Dojížděli jsem potmě, což dodávalo sjezdům zajímavý rozměr. Ve tmě jsme také minuli osamělou postavu muže sestupující do jiřetínského údolí. Teprve na konci lesa jsme zjistli, že to je průvodce dnešním večerem Honza, který přijel z Litvínova a šel nám naproti.

 

Promítání proběhlo v přátelském duchu u krbu našich hostitelů Alči a Honzy při originálním opékání špekáčků. Promítali jsme nejprve historické záběry Krušných hor a následně ukázky z filmů, ve kterých jako kulisa vystupuje krajina Mostecka a okolí Českého Jiřetína například Freónový duch, Nástup nebo Výstraha. Nakonec jsme si promítli celý detektivní film z padesátých let Konec cesty, který se částečně natáčel u (v té době rozestavěné) přehrady Fláje. Během večera jsme zároveň shlédli krmení živého netopýra, který s námi na chatě nocoval.

 

V neděli jsme se rozdělili na několik skupinek podle chuti a sil. První vyrazila na procházku, druhá sjezdovat a třetí opět na běžky. Neděle byla pěkně slunečná, a tak jsme se s horami rozloučili v povznesené náladě.